Průvodce péčí
v závěru života

Maruška se o našeho tatínka starala naprosto skvěle. Pomohla nám zorientovat se v administrativě, které jsme vůbec nerozuměli, a byla nám velkou oporou i v samotné péči. Dokázala zaskočit ve chvílích, kdy jsme s dcerou musely být v práci, a vždy jsme věděly, že je o tatínka dobře postaráno. Původně jsme si přáli dochovat tatínka doma, ale postupně pro nás byla péče natolik náročná, že jsme se i díky otevřené komunikaci a podpoře Marušky rozhodli pro hospic. Bylo to těžké rozhodnutí, ale dnes víme, že bylo správné. Po celou dobu jsme měli dostatek informací, věděli jsme, co se děje, a nebyli jsme na to sami. Maruška s námi byla až do poslední chvíle. Tatínek si ji velmi oblíbil – stejně jako my.

Po naší konzultaci mám najednou pocit, že všechno zvládnu. Celou dobu mě paralyzoval strach z toho, že něco neudělám tak, jak by si máma přála, nebo že udělám něco špatně. Marie mě připravila na různé možnosti, pomohla mi vytvořit konkrétní plán a věděl jsem, co všechno budu potřebovat. Velkou úlevou pro mě je i to, že mám možnost se na ni kdykoliv obrátit – telefonicky nebo osobně. Je skvělé vědět, že na to nejsem sám a máma může být doma.

Několik let pečuji o svou maminku. Dělám to ráda, ale jsem unavená. Rodina si zvykla, že všechno zvládám, a já už nemám moc prostoru zažít něco nového nebo si opravdu odpočinout. Setkání s Maruškou mi domluvila vnučka, která říkala, že si ho užijeme. A měla pravdu. I když mě ze začátku trochu děsilo, co se bude dít, odcházela jsem odpočatá, uvolněná a bylo mi dobře jako už dlouho ne. Dnes se vídáme každý měsíc a na každé setkání se moc těším.